Když už jsme chtěli dnešní misi odložit a vrátit se, zahlédla jsem něco, ....
„Stůjte, lidi, stůjte koukejte ...." ukazovala jsem na zrezlou trubku na zemi. Začala jsem nohou odkopávat zem pod sebou. Zem byla plná kamení, hlíny a rostlin. Mariňáci se přidali a začali nohama čistit zem pod sebou.
„Ali, jsi tam, Ali vidíš nás, ..." snažila jsem svou zabuduvanou kamerou v helmě přiblížit obraz Alimu, který nás celou cestu ujišťoval, že k Solarisu jdeme správně.
„Nino, slyším, ano vidím, podle projekce byste měli být ,.... "
„Ano jsme přímo v základně!" klečela jsem na zemi a odkrývala podlahu zarostlou rostlinami.
Když jsme s mariňáky zjistili, že jsme již na základně , tak kapitán Bannam a Moriss začali se svými lidmi čistit základnu a před námi se objevoval celý komplex Solarisu. Běhalo mi hlavou jak je tohle možné? Jak mohla základna Solarisu zarůst rostlinami do džungle.Všechno bylo slabě narezlé ale vypadalo to, že to není zničené. Nevíme tedy zatím jak na tom je řídící věž a panel. Pokud by se nám podařilo vše zprovoznit a nahodit do režimu, uviděli bychom ze záznamu co se stalo. Proč Solaris nevysílal na planetu Zem už žádné zprávy a proč přestal s těžbou surovin.
Henrik se prodíral křovinami a zeleným houštím a snažil se prorazit si cestu k hlavnímu panelu věže základny. Nacházeli jsme se přímo na základně, která byla obrostlá kompletně celá.
„Našel jsem generátor, pokud je funkční mohlo by se nám podařit zprovoznit světla, panel, světla, všechno .... Pokud to tedy funguje." řekl Henrik nadějně
Moriss a kapitán Bannam rozdělili svůj tým. Pomalu se před námi ukazovala základna AX Solaris.
Podívala jsem se nad sebe a vypadalo to tu, jako kdyby jsme byli v nějakém ohromném zarostlém podzemí. Henrik se začal otřásat, viděla jsem jak si nohu zapletl do popínavého břečťanu. Aspoň tedy listy vypadaly jako břečťan, ale vypadal mnohonásobně větší. Henrik upadl a my všichni jsme zpozorněli, když jsme viděli jak stonky popínavé rostliny začali obtáčet jeho tělo. Henrik začal křičet, rostlina jej obtáčela jako anakonda. Moriss zareagoval rychle a vytrhl tyč z podlahy a začal si prorážet cestu k Henrikovi, který byl uvízlý v pevném sevření rostliny. Rostlina jej začala táhnout po podlaze. Instinktivně jsem skočila po břiše za Henrikem a podala mu ruku, aby se mě chytl.
Rostliny jej začaly nejen táhnout tak ho obtáčely tak, že nemohl ani dýchat. Henrik křičel a vzpouzel se sevření. Liány keřů a stromů začali agresivní břečťan bránit a začali nás obtěžovat svými stonky. Takže jsem během chvilky bojovala s rostlinami taky. Bannam vystřelil do vzduchu zbraní a rostliny se začaly stahovat zpět. Mohla jsem aspoň teď Henrika chytit za ruku a přitáhnout si ho k sobě. Škubal se ze sevření rostliny a házel nohama. Něco jsem cítila, že mě drží za nohy a nemohu se už k Henrikovi dostat. Snažila jsem se Henrika uklidnit. Něco jeho tělo obtočilo a obrovskou rychlostí to Henrika sevřelo v pase a táhlo jej přes celou zarostlou základnu pryč. Slyšela jsem kolem lítat kulky. Nic z toho ten zelený stín nezadrželo. Henrik nám zmizel v džungli.
Viděla jsem jeho vyděšené oči. Držela jsem ho za ruku a nedokázala jsem ho udržet. Moriss se k nám snažil prostřílet, ale Henrika vysloveně spolkla džungle. Mariňáci vystříleli kolem sebe nespočet kulek a Henrik byl už pryč. Já jsem ležela na podlaze Solarisu.
Chlapi mi pomohli ze země, vstala jsem a oklepávala jsem ze sebe zbytky rostlin, které byli prostřílené na kusy a roztrhány od tyčí, klacků a všeho čím jsme se bránili.
„Kapitáne vraťte se k vozidlům a to hned!." ozval se Ali, který vyděšeně vše sledoval z Athény. Nahlédla jsem ven a bouře, a déšť obklopili džungli. déšť dělal takový rachot, jako kdyby kolem vás projížděl obrněný tank, blesky ač byli od nás na několik kilometrů daleko měli takový dosah záře, že osvětlili i část Solarisu v kterém jsme se nacházeli.
„Ali prosím ztratili jsme Henrika,musíme ho najít!"
„Vracíme se na Athénu, bez Henrika!" zařval kapitán Bannam a mariňáci odcházeli za ním
„Morissi, prosím" zkusila jsem aspoň Morisse je velitel jednotky mohl by stáhnout tým a mohli bychom to tu prohledat a najít Henrika, zachránit ho, pokud žije.
„Horwitzová v téhle bouři nenajdeme nikoho, budeme rádi, když najdeme cestu k vozidlům. Je to riskantní a já nebudu vystavovat nikoho nebezpečí jaké tu je"
Věděla jsem, že kapitán i Moriss mají pravdu, ale přeci tu Henrika nemůžeme nechat. Něco ho odtáhlo a stále mi v uších z ní jeho vyděšený řev. Musíme se vrátit na Athenu a přečkat bouři na naší lodi. Pokud se na Athenu vůbec dostaneme.
konec čtvrté části
Žádné komentáře:
Okomentovat