Povím Vám tajuplný příběh z dob, kdy po Zemi chodili velcí obři a hlídali hory, kdy lesní elfové strážili lesy a kdy se planinami procházeli jednorožci. V jednom takovém lese, kde žili elfové, trolíci, skřítci a jiné bytosti žili i zvířata, která pomáhala lidem a stávali se ve snech jejich totémy. Ten les se jmenoval Dračí háj. To proto, že tento les střežil velký rudý drak, který hlídal brány lesa.
Do lesa nesměla přijít žádná lidská bytost. Lidem byl vstup do lesa přísně zakázán. Kdo by se jen pokusil vstoupit do tohoto kouzelného lesa byl by drakem sněden a tak se o to už dlouho raději nikdo nepokoušel. Zvířata a bytosti zde žili v poklidu. Tento klid trval už stovky let a drak jedné noci tvrdě usnul.
U brány se objevil muž a nesl uzlíček a v tom uzlíčku dítě. Muž dítě odnesl tiše do kouzelného lesa dračího háje. Drak spal velmi tvrdě a tak si ničeho nevšiml. Muž položil dítě u malé skalky a honem utíkal na zpět z lesa ven, než se drak probudí. Věděl co by ho čekalo. Byl by drakem pozřen.
Kolem šel právě zajíc a uviděl malý uzlíček, nejdříve si ho bojácně očuchal a pak rozbalil. Jeho úlek byl veliký, když uviděl lidské dítě. Honem uzlík zavázal a vzal ho sebou a ponechal ho u liščí nory. Pomyslel si co by dělal s lidským dítětem a chtěl se vyhnout problémům. Vždyť lidé do lesa přeci nesměli.
Když se vracela liška z lovu za svými liščaty uviděla před norou malý uzlíček. Zvědavě ho očuchala a pak ho rozvázala a uviděla lidské dítě. Liška se vyděsila. Pomyslela si, že by dítě mohla vzít k sobě do nory a její děti by si aspoň mohli z něčím hrát, ale co takové dítě jí a co pak až vyroste, vždyť by v noře dlouho žít nemohlo a do lesa nesmí žádný člověk. Liška dítě zpátky zase zabalila a vzala uzlíček do tlamy a utíkala s ním přes les. Přemýšlela jak se dítěte zbavit a komu ho jen dát. Kdyby se to dozvěděli lesní elfové dítě by tu nechtěli, dali by ho asi do hor k horským trollům. A co trollové ty by ho snědli jak malinu.
Žádný člověk sem neopatří. Zvířata jsou ochránci lidí, ale pouze tehdy když je to hodný a čestný člověk a sám si vybere své totémové zvíře. Liška utíkala a bála se, že jí někdo z uzlíkem uvidí. Napadlo jí dát dítě hlouběji do lesa, tam kde bydlí starý havran Varjú. Starý havran Varjú má zlomené křídlo, které se mu už nikdy neuzdravilo a neumí rychle létat. Nebude tak rychlý, aby lišku zpátky pronásledoval. Liška doběhla k místu, kde žije havran a tiše položila uzlík na pařez. Už se rozednívalo musela zase honem utéct, nemohla nechat své mláďata v noře dlouho samotné.
Právě přilétal Havran z večerního lovu. Všiml si za letu, že na pařezu něco leží, přiletěl blíže aby se podíval. Když uzlíček zobákem opatrně rozdělal uviděl malé lidské mládě. Celý vylekaný poskočil od uzlíčku a díval se na uzlík. Pomyslel si co teď. Co bude dělat? Má slabé křídla a daleko nedoletí a a už vůbec né z těžkým nákladem v zobáku. Bydlel na opuštěném místě, děti neměl a ženu také ne. Na jeho mýtinu nikdo už roky nepřišel, umyslel si, že si tedy dítě nechá. Co, ale s dítětem, co takové dítě asi jí? Nedaleko od lesa byl starý hostinec tam se vždy něco k snědku našlo, zalétnout tam nebude takový problém. Snad si dítěte nikdo v lese nevšimne, až bude větší pošle ho pryč, pomyslel si havran Varjú. Ale z malého uzlíčku na jeho mýtině zanedlouho byla malá malá holčička.
Holčička dostala jméno Hana. Hana rostla jako z vody a sílila, den za dnem byla větší. Hana se naučila mluvit havraní řečí a starého Varjúa brala za otce.
Žila nepozorovaně v kouzelném lese celých osm let, když Varjú jednoho dne přiletěl z lovu a zemřel. Byl už starý. Varjú však naučil malou Hanu mnoho důležitých a užitečných věcí. Naučil jí lovit, naučil jí řeči zvířat a naučil jí přežít. Hana věděla, že bude muset z lesa odejít, nemohla by tu dlouho přežít. Neměla tu nikoho a přátelé neměla, nikoho neznala, jedinou rodinou jí byl starý Varjú
pokračování příště ....
Žádné komentáře:
Okomentovat