V roce 2020 na planetě Zemi - Jako živý druh jsme selhali, je s lidským druhem konec. I dinosauři vyhynuli a jiná stvoření. Je s námi konec. Musíme se připravit na to nejhorší. Přežijí jen ty nejsilnější.(Zaznívalo stále častěji z hlasů mocných)
Lidé měli strach, umíralo se na ulici a tlející těla mrtvých svým zápachem zamořovali vzduch. Nebyla ulice, kde by nebyli naskládáni mrtví. Boj o jídlo a vodu, byl vidět všude. Lidé neznali mezi sebou přítele, báli se. To co je ještě drželo při životě byli zbytky naděje , která v nich nevyhasla. Záchrana měla přijít už brzo. Jediná možnost jak zachránit lidský druh je opustit tuto zamořenou planetu, kde sídlí neviditelný nepřítel.
O 25 let později hluboko ve vesmíru - Rok 2045 - záchranná loď Terrus 1281
Před dvaceti pěti lety planetu zemi zasáhl neznámí virus. Zabíjel nejprve po desítkách, potom po stovkách denně, potom už bylo desetitisíce mrtvých lidí za den. Co zabíjelo možná více než virus byla ekonomická krize , která na sebe nenechala dlouho čekat. Odkud se ten vir vzal, ptali se všichni? Bylo to Rusko? Čína? Kde se vzal? Co USA? První známky záhadného viru přišli z čínské tržnice s živými zvířaty, ale začali se objevovat zprávy, že virus byl vytvořen jako biologická zbraň. Jenže jak už to bývá pravda byla nakonec byla mnohem jednoduší. Do Čínské oblasti Xinjiang padl malý meteorit z neznámé planety. Meteorit nalezli vesničané, kde se virus poprvé objevil. Než zasáhla armáda byl virus všude. Jeho radioaktivní síla poháněla záhadný virus po celém světě dál a dál. Neviditelné částečky bakterií zahltili svět. Ve vesmíru byli vybudovány kolonie s atmosférickými buňkami, kde mohli žít lidé. Celý komplex se nacházel na obrovské záchranné lodi Terrus 1281. Na Terrusu byl zařízeno město přeživších Newbot. Newbot byl založen lidmi co přežili, a fungoval zde tvrdý kastovní systém. Fungovala zde prastará pyramidová hierarchie. Patrová hierarchie byla složená z vládců, ty jako nejbohatší a nejmocnější lidé z planety Země zaujímali celé vrchní patro Terrusu. Pak následovali lékaři, učitelé, vědci, vynálezci a jejich rodiny. A čím se člověk dostával níže, tím se zde mohl setkávat s těmi nejchudšími lidmi. Zásoby vody a jídla na Terrusu byli omezené. Chudým se dostávalo co nejméně. Na Terrusu byli i zvířata, a malé chovné stanice. Připomínalo to tu Noemovu archu. Tato novodobá archa , byla stavěna Nasou pro případy záchrany lidstva. Byla stavěna po desítíky let v tajnosti. Lidé se obávali nukleární války a také věděli, že jednoho dne přijde den jako ten, kdy se lidé budou muset uchýlit k možnosti opustit rodnou planetu. Na Terrusu žil i mladík Saili, ten se už na Terrusu narodil. Žil v Newbotu silně osídleném městě záchranné lodi. Žil v nejspodnějším patře, kde žili rodiny přeživších z nejchudších vrstev . Saili byl chudý, velmi chudý, ale ještě než mu zemřel otec, říkával mu „Saili nejsi ani chudý ani bohatý, jsi jaký jsi a kým budeš chtít být tím také budeš"Saili věděl, že jeho otec byl vždy velmi chytrý muž a jeho slov si vážil. Věděl, že život je takový jaký si ho daný jedinec udělá. Žít tady na Newbotu nebylo jednoduché, ale byla to možnost , byla to záchrana. Saili se živil jako kurýr, poslíček. Roznášel poštu, zprávy a balíčky po celém Terrusu. Znal Terrus dokonale. Mohl se tak dostat legálně na jakékoliv patro , aniž by ho zadrželi robostrážníci a nebo ho hlídali drony. ......
Dnes měl Saili volný den a tak ho chtěl využít k odpočinku. Najít si zábavu na Terussu nebylo nijak těžké. Lidé z ghetta si uměli najít zábavu vždy. Byli zde hřiště, které si lidé svépomocí vybudovali. Byli zde jakési tělocvičny a po domácky vytvořené posilovny. Saili však rád trávil čas sám a když mohl utíkal do svého světa, který si ve své hlavě, ve svých myšlenkách tvořil. Rád ulehal na střechu domu, kde bydlel. Nebyl to dům, který byste mohli znát z fotografií pořízených na Zemi. Tyto domy byli jakési poskládané obytné buňky naskládané vedle sebe a nad sebe. Když vyšplhal na osmou buňku , ulehl si na čistou střechu a zavřel oči , nechal se vtáhnout do svých představ.
Saili se na Terrusu už narodil, nikdy nezažil život na Zemi, ale z vyprávění ostatních, co na Zemi žili, ještě před apokalypsou záhadného viru z vesmíru nabil dojmu, že Země musela být tím nejúžasnějším místem v celém vesmíru.
Saili žil v tom nejspodnějším patře, to obývali ty nejchudší lidé. Ti co neměli nic, žádný nabitý majetek, žádné tituly a žádné vzdělání a vlastně ani žádnou budoucnoust. Spíše tu jen přežívali. Někdy si kladli otázku, proč jim byla dána šance opustit umírající planetu a žít na nové, když je nic nového nečeká. Jen budou přežívat.
Přeživších však už moc nebylo. A mocní, ty ve vládě co přežili věděli moc dobře, proč vzít sebou i chudinu, která žila. Bylo to velmi prosté a jednoduché. Oni byli ti, kterým bude někdo opět vládnout, oni budou zase ti, kdo pro někoho budou pracovat a dělat tu nejtěžší a nejšpinavější práci. A to doslova. Sailiho kamarád, který na Terrusu žil čistil kanalizace a odpadní rozvody lodi. Ten smrad byl tak silný, že nikdo poblíž jeho buňky nechtěl bydlet. Voda tu byla velmi vzácná. Sice se stále filtrovala, ale i tak jste mohli kolikrát cítiti z vody zvláštní odér. A tak se kolikrát lidi ze spodních pater ani nekoupali, protože ta nejčistčí voda tekla nejprve hormími patry, pyramidou Terrusu dolů. Takže lidem z Ghetta dostávali vodu často podobnou splaškům z kanálu.
Pro vrchní společnost byli nepotřebnými a patřili ke škodné, ke krysám z kanálu. Aspoň tak to Saili vnímal. Už šestnáct let , od svého narození cítil opovržení. Ve městě Newbot, které se vybudovalo na záchranné lodi vládl kastovní systém. Zde na nejspodnější patro se často nedostávali žádné léky, ošacení, a jídlo. Věděl, že si nemůže, ale stěžovat. Bylo to jeho domovem a nebylo zde až tak špatně. Mnoho lidí se vrátili se k původnímu stylu života, který znali od svých předků, co zažili život na Zemi. Dokonce zde dokázali pěstovat obilniny, rostliny, zeleninu. Tyto potraviny však neměli dlouhou trvanlivost, takže se nemohli dělat zásoby na dlouhou dobu. Nebylo zde ani místo na žádná pole a sady. Tady dole měl každý své pole na svém patře v malých plastových boxech připomínající skleníky a z malých plastových kompostů u oken, které páchli močůvkou rostli ty nejkrásnější rajčata a papriky.
Sailimu lítali v myšlenkách různé obrazce všeho. Rád snil o tom, jak vylepšit Newbott. Aby zde byla rovnoprávnost. Ve svých snech se často pasoval do pozice vládce Terrusu. Nikdo dodnes nevěděl, kdo přesně Terrusu postavil. Opírají se o to různé povídačky a historky, které slýchával už co by malý chlapec. Má se za to, že Terrus byl stavěn lidmi na Zemi, od koncem padesátých let. Lidé se báli jaderné války. Důkazem strachu bylo svržení atomové zbraně na Hirošimu a Nagasaki. Věděli, že by něco takového mohlo přijít. Další taková historka je, že Terrus začalo stavět Rusko a to po výbuchu atomové elektrárny v Černobylu. Takže začátkem devadesátých let začali budovat vesmírnou loď, kde by případně katastrofy mohli přežívat dlouhé roky.
Vlastně nikdo z určitostí nevěděl, kdo Terrus nechal ve vesmírném prostoru sestavit. Musel však být geniálním architektem. Jsou tu i verze příběhu, že to postavila nějaká mimozemská civilizace. Otázkou by však bylo, proč by zrovna zachraňovalo lidstvo, které se dokázalo samo vyhladit. Neexistovala agresivnější forma života, než právě ta lidská. Pomyslel si snící Saili.
Na konci roku 2019 se na planetě Zemi objevil záhadný virus. Ten během velmi krátké době hnán svou vlastní vražednou hladovostí zabil několik milionů lidí. Byl to šílený pohled.
Lidé co přežili tento virus často na sobě vykazovali zvláštní chování mysli. Začali být senzibilní, dokázali číst myšlenky, vidět do budoucnosti atd. Nikdo však těmto lidem nevěřil. Říkali, že si tyto schopnosti sami vsugerovali a že se jedná jen o výmysl.
Sailiho matka zemřela hned po porodu. Nikdy neměl šanci jí poznat. Zabil jí ten virus, který měla v sobě. Saili jako přeživší, získal tyto schopnosti také. Viděl ve své hlavě věci, které ještě nenastali. Jednou z takových událostí byla věc na kterou Saili nerad vzpomíná a má jí často před očima. Když mu bylo asi devět let byl s otcem za obytnou zónu Terrusu. Stavěl se tam hřbitov. Lidé věděli moc dobře, že i tady na Terrusu se bude umírat. Lidé prostě umírají a dříve nebo později i zde na novém místě budou umírat, ale i rodit se nový lidé. Pár let po přistání na Terrusu, ještě dříve než se začal vybudovávat Newbot lidé umírali velmi často. Nejčastěji umírali ve spojitosti, že jejich lidský organismus si nedokázal zvyknout na umělý vzduch zde na lodi. Sice byl o mnoho více čistější než na Zemi, ale byl umělý , filtrovaný a atmosféra jen simulována. Jednoho dne, když se zde dělali bloky hrobek, měl Saili vizi, že vidí jak do hrobu vkládají matku jeho kamaráda. Martinova matka do týdne zemřela a tento živý obraz, který viděl pár dnů předtím se naplnil ve skutečnost. Vždy si u toho představoval svou maminku, jak zemřela, aby mu dala život.
„Saili, Saili, si tu?!" vyrušil ho pisklavý dětský hlas ze snění. Saili otevřel oči a viděl na žebříku, který spojoval spodní buňky stát malou dívenku. Byla to Remi, malá indická holčička. Sirotek jako on. Přišla už o oba rodiče a přesto tu žila a nic jí nechyběl, krom milujících rodičů. Na Terrusu neexistovali dětské domovy o to se tu už nikdo nezajímal. A obzvlášť z Ghetta. Remi se potloukala ulicemi a věděla skoro o všem co se kde šustlo.
„Nespi máš práci, máš tohle to odnést do Nebe " řekla a pohodila k němu zalepený balíček.
„Co je to? Kdo ti to dal?"
„Co je to? Kdo ti to dal?" Saili si vzal do rukou malý balíček ztalepený do tmavohnědé izolepy.
Remi nemotorně vyšplhala na okraj buňky a udýchaně si sedla. Dýchala rychle jako kdyby celou dobu utíkala.
„Potkala jsem nějakého muže, máš to odnést do Nebe, řekl a že je to prý velmi důležité"
„Jakého muže? Co v tom balíku je? " zachrastil s balíčkem který nevydával žádný zvuk jako by v něm nic nebylo. Přesto byl celkem těžký.
„Já nevím, jen mi to pro tebe dal "odpověděla bezstarostně Remi a pohupovala znuděně nohama ve vzduchu přehozenými přes okraj střechy.
Zvláštní pomyslel si Saili. Balíčky, poštu a zprávy mu předává pouze paní Ramesová. Postarší dáma, která zde dělá něco jako správkyni daných bloků. Zadává lidem práci a úkoly, když je něco potřeba udělat vydá rozkaz. Saili se staral o poštu a balíčky, někdo jiný zase zařizoval objednávky jídel atd. Každý tu měl co na práci. A za práci jste dostávali kreditní odměnu. Tyto kredity jste si pak mohli směnit za co jste chtěli. Například v nedalekém bystru , dělali kuřecí špíz, ale ten byl tak drahý, že by jste utratili tak poloviční odměnu kreditů. Maso a voda tu byla velmi drahá položka. Saili nejvíce kreditů utrácel za knihy. Za ty opravdové, tištěné a papírové. Dostalo se mu do rukou už pár řádek knih a byli to úžasné a krásné příběhy. Nejraději měl ty, kde člověk na nehostinném místě si stvořil ráj na Zemi a přetvořil si tak svůj život k obrazu svému. Bez společnosti. Například měl moc rád knihu Robinson Crusoe.
Saili se díval na balíček a až teď zjistil, že neví komu ho doporučit. Místo štítlu se jménem zde byla jen pouhá číslice. Která značila do jakého patra má balíček odnést
„Remi počkej, pro koho ten balíček je? Tady není adresát? Jen číslo 1"
Remi se usmála a vycenila na něho její třpytivě bílé zuby.
„No to se asi projdeš" zasmála se a vyšplhala zpět na žebřík a šplhala dolů. Saili šel dolů pomalu za ní.
Výtahy do horních pater Newbotu byli pouze do dvacetého patra a to ještě hlídány drony a robostrážníky. Od dvacátého patra byli výtahy už jen pro lokální používání a kdo v daném objektu nežil nemohl výtah použít. Terrus měl pater 60. Co bylo v těch horních nikdo neví. Lidská tvořivost samozřejmě vykládala verze, že v nejposlednějších patrech žijí mimozemšťané.
„To je teda kšeft" zašklebil se Saili, seskočil na podlahu a věděl, že ho čeká opravdu dlouhá cesta. Jen dostat se do desátého patra zabralo nějakou tu chvilku. Nejdéle se dostal do osmnáctého. Jednou tam vezl devět barelů vody. Které si objednal nějaký doktor. V horních patrech měli výpadek filtrované vody a lidé objednávali vodu od pater, kde ještě nějakou vodu měli.
Saili přemýšlel od koho a pro koho balíček je. Věděl s jistotou, že za tuhle cestu si řekne o tři měsíční renty kreditů. A bude si moc dovolit pár věcí směnit na tržnici a taky si dá ten kuřecí špíz a pozve i Remi a také dá něco paní Ramesové. Protože bez ní by tuhle skvělou práci neměl.
(Nebe, tak se říkalo nejvyšším patrům v Terrusu )
Žádné komentáře:
Okomentovat